(Vilda Přikryl, můj oblíbený bývalý žák, 9. třída)
Den 2. listopadu si podle kalendáře připomínáme jako "Památku zesnulých".
Mnozí z nás registrovali tento svátek jen tak mimoděk, v souvislosti s
horečným sháněním kytic a věnců na hroby svých blízkých. Jen málokoho z
mojí generace však tento den opravdu oslovil. A proč taky? Jsme mladí a
konečnost našeho pozemského bytí je nekonečně daleko. Proč bychom měli
truchlit nad hroby pradědečků a prababiček, prastrýčků a pratetiček
které jsme ani neznali? A při vší úctě, neměla konec konců, většina z
nich už svá léta?
Pravda, občas si vzpomeneme na ty, které jsme
zažili a měli rádi. Vzpomínáme, ale tak nějak jinak - ,,zvesela“. Nač
přemítat o smrti, když zkrátka ještě nejsme na řadě. Také já jsem
smýšlel podobně a rodiče rok co rok odevzdaně doprovázel pouze jako
nosič hřbitovní výzdoby, uvažujíc cestou o docela jiných, příjemnějších
věcech. To se změnilo.
Přibližně ve stejnou dobu držíme ještě
jeden svátek – totiž Halloween. Tento prastarý keltský obřad doputoval
mně neznámým mechanizmem ze zámoří zpět do míst svého vzniku. Od našich
křesťanských Dušiček se výrazně odlišuje. Barevný průvod maškar
představuje tanec duchů a nejhroznějších pohanských příšer, jaké si jen
dovedeme představit. Máme tady hned svátky dva, at´ si každý vybere:
buď dlabat dýni, nebo jít na hřbitov rozsvítit babičce svíčku.
Rozhodl
jsem se pro to druhé, tentokrát ne mimoděk, nýbrž po zralé úvaze. Duch
a duše je totiž podstatný rozdíl. Duch, jak známo, je strašidlo, temná
síla přímo z pekla; kdežto duše je nesmrtelná součást každého člověka,
kterou máme od Pána Boha. Měli bychom se o ni dobře starat, protože náš
čas je sice daleko, ale kdo ví, co bude potom?!! Zároveň není vůbec na
škodu poznat svoje předky a uvědomit si, že právě my jsme ten poslední
článek – naděje na pokračování rodu.
Pokorně stojím po boku
maminky a při jejím vypravování ožívají vybledlé fotografie z náhrobní
desky. Lidé se na nich usmívají nebo mračí, třeba se i pohádají, prostě
žijí (na rozdíl od živoucích mrtvol, které denně potkávám). Já se v
nich poznávám a je mi dobře.