Dušičky




DUŠIČKOVÉ ZAMYŠLENÍ
(Vilda Přikryl, můj oblíbený bývalý žák, 9. třída)

Den 2. listopadu si podle kalendáře připomínáme jako "Památku zesnulých". Mnozí z nás registrovali tento svátek jen tak mimoděk, v souvislosti s horečným sháněním kytic a věnců na hroby svých blízkých. Jen málokoho z mojí generace však tento den opravdu oslovil. A proč taky? Jsme mladí a konečnost našeho pozemského bytí je nekonečně daleko. Proč bychom měli truchlit nad hroby pradědečků a prababiček, prastrýčků a pratetiček které jsme ani neznali? A při vší úctě, neměla konec konců, většina z nich už svá léta?

Pravda, občas si vzpomeneme na ty, které jsme zažili a měli rádi. Vzpomínáme, ale tak nějak jinak - ,,zvesela“. Nač přemítat o smrti, když zkrátka ještě nejsme na řadě. Také já jsem smýšlel podobně a rodiče rok co rok odevzdaně doprovázel pouze jako nosič hřbitovní výzdoby, uvažujíc cestou o docela jiných, příjemnějších věcech. To se změnilo.

Přibližně ve stejnou dobu držíme ještě jeden svátek – totiž Halloween. Tento prastarý keltský obřad doputoval mně neznámým mechanizmem ze zámoří zpět do míst svého vzniku. Od našich křesťanských Dušiček se výrazně odlišuje. Barevný průvod maškar představuje tanec duchů a nejhroznějších pohanských příšer, jaké si jen dovedeme představit. Máme tady hned svátky dva, at´ si každý vybere: buď dlabat dýni, nebo jít na hřbitov rozsvítit babičce svíčku.

Rozhodl jsem se pro to druhé, tentokrát ne mimoděk, nýbrž po zralé úvaze. Duch a duše je totiž podstatný rozdíl. Duch, jak známo, je strašidlo, temná síla přímo z pekla; kdežto duše je nesmrtelná součást každého člověka, kterou máme od Pána Boha. Měli bychom se o ni dobře starat, protože náš čas je sice daleko, ale kdo ví, co bude potom?!! Zároveň není vůbec na škodu poznat svoje předky a uvědomit si, že právě my jsme ten poslední článek – naděje na pokračování rodu.

Pokorně stojím po boku maminky a při jejím vypravování ožívají vybledlé fotografie z náhrobní desky. Lidé se na nich usmívají nebo mračí, třeba se i pohádají, prostě žijí (na rozdíl od živoucích mrtvol, které denně potkávám). Já se v nich poznávám a je mi dobře.
svicky












dobruška



ZPĚT NA GALERII
(c) janosch2009